Malorážný revolver

Rychlá střelba z revolveru je obecně daleko obtížnější a pomalejší než z pistole. Skutečně rychlá střelba z revolveru totiž znamená dvojčinnou střelbu, střelbu kde po každém výstřelu tlakem na spoušť znovu otáčíme válcem a napínáme kohout, tedy spouštíme každou ránu s daleko vyšším odporem a méně pravidelným chodem než je tomu u prvního výstřelu dvoučinné pistole. U malorážné zbraně, kde jediný výstřel nemusí mít nijak excelentní efekt to je obvzláště nepříjemné. Ačkoliv ovšem osobně preferuji spíše samonabíjecí pistole, domývám se, že i malorážný revolver má co nabýdnout. Z hlediska víceranných malorážných zbraní totiž revolver nabízí také daleko nejvyšší pohotovost střelby (dvojčinné malorážkové pistole se téměř nevyrábí) i spolehlivost (malorážné samonabíjecí pistole jsou obecně méně spolehlivé než velkorážní).

Za obvzlášť zajímavý považuji revolver s výměnnými válci pro munici .22 LR a .22 WMR (nebo raději dvojici shodných revolverů s těmito rážemi). Hlavní výhodou této kombinace je, že takovýto revolver se v ráži .22 LR výtečně hodí na levnou tréninkovou (terčovou střelbu) a v ráži .22 WMR má naopak velmi dobrý palebný potenciál pro střelbu bojovou či sebeobranou.

Pozn.: narozdíl od malorážných konverzí velkorážných pistolí je výměna válce u tohoto revolveru relativně snadná a bezproblémová, protože ráže se koneckonců nemění, mění se jen válec, který je na zbrani uchycen relativně jednoduše, na jediném čepu který vpodstatě ani žádné velké zatížení nenese. Náboje LR jsou přitom rozměrově blízké nábojům WMR, takže zpravidla zůstává zachována i nábojová kapacita válce a rozteč komor. Nábojová komora WMR je o cca 11 mm delší, takže se není třeba obávat vložení výkonějších nábojů WMR do klasického revolverového válce pro náboje ráže .22 LR. Náboje .22 LR naopak do válce pro munici .22 WMR vložit lze a u většiny zbraní to nebude mít nijak kritické důsledky - výsledkem bude profuk okolo střely při výstřelu, což se projeví především na jejím zavedení do hlavně a ztrátě výkonu (rozměry komor jsou následující: 22 LR - D od 5,70+0,02 do d 5,76+0,03, 22 WMR - D od 6,17+0,02 do 6,20+0,03, průměr střely náboje LR je 5,72mm).
 

Náboj .22 WMR je původním určením lovecký puškový náboj, který posléze prosadil i v krátkých palných zbraních. Rychlost střely .22 WMR se i u krátkých zbraní a nižších laborací pohybuje okolo 400 m/s, což při běžné hmotnosti střely 2,6 gramu znamená kinetickou energii cca. 208 Joule - což už je plně srovnatelné s tabulkovými výkony pistolové ráže 7.65mm Browning. Takovíto revolver tedy má menší zpětný ráz a větší kapacitu válce (běžně kolem 8 nábojů) než běžný revolver na náboje .38 Special, přičemž ke cvičné střelbě lze použít levné náboje .22 LR a i cena "ostrých" nábojů .22 WMR je zpravidla nižší než je tomu u nábojů .38 Special.

Víme tedy, že chceme revolver a víme jakou ráži chceme. Ale jaký typ a jakou délku hlavně? Délku hlavně je u malorážného revolveru lepší zvolit větší než u obdobné samonabíjecí pistole, protože u něj dochází k úniku části plynů mezerou mezi válcem a hlavní, což je u menších ráží, kde se pohybujeme na spodní hranici použitelnosti munice pochopitelně velmi nepříjemné. Běžné sebeobranné revolvery mají hlaveň o délce 2-3" (50,8-76,2mm), sportovní zpravidla hlaveň 6" (152,4mm). Revolvery se 4" (101.6mm) hlavní jsou považovány za jakýsi rozumný kompromis pro sport a sebeobranou - údajně již nejsou vhodné pro časté skryté nošení (mnozí uživatelé však tvrdí opak), ale jsou uznávány pro rekreační střelbu a "občasné" nošení. Bez zajímavosti není, že na počátku století byli revolvery s 4" hlavní považovány za "kapesní". Osobně se domývám, že pro sebeobranu je z kompromisního hlediska nejlepší volbou hlaveň 3". Podle výsledků testů vlivu délky na úsťovou rychlost střely z revolveru je totiž nárůst výkonu mezi 2" a 3" hlavní je daleko vyšší, než mezi 3" a 4". Na druhou stranu ovšem rozdíl ve velikosti mezi 3" a 4" revolverem není podle mého názoru až tak zásadní, aby nebylo rozumné zvolit 4" zbraň, tím spíš že se s ní u výrobců setkáváme poměrně častěji (z hlediska skrytého nošení bude zřejmě důležitější vhodná velikost válce a rukojeti). Šestipalcové a delší hlavně jsou už každopádně zajímavé jen pro terčovou střelbu a případně lov škodné, přičemž hlavní výhodou je tu spíše zvětšení záměrné, než dosažení vyššího výkonu - samotná rychlost střely tu totiž už o tolik nestoupne, protože celkový výkon se daleko víc snižuje ztrátami v oblasti spáry válce a hlavně.
 

Pro sebeobranu by tedy mohl být vhodný revolver ráže .22 WMR s 3" či 4" hlavní, s válcem s 6-8 komorami. Bohužel je docela problém podobnou - a kvalitní - zbraň sehnat. Často se sice můžeme setkat s podobnými zbraněmi vyrobenými ze zinkové slitiny (například od tuzemských firem Kora a Alfa projekt (revolvery Holek), či zahraniční Weihrauch (revolvery Arminius)), ale jejich kvalita je nevalná, především co se týče životnosti a to dokonce i v ráži .22 LR (problémem je například použití zinkové slitiny i ve spoušťovém mechanismu). Pokud je mi známo tak na trhu dosud existují jen dvě firmy, které by vyráběly skutečně kvalitní revolvery s výměnnými válci .22 LR a .22 WMR:

První z nich je americký Ruger se svou řadou Super Single Six Convertible (modely NR 5, 6 a 9, případně nerezové KNR 5 a 6) která ovšem má 6 1/2" hlaveň, pouze jednočinnou (SA) spoušť a mikrometrická mířidla. Jde o kopii slavného Coltu Single Action Army, zbraň kterou lze dnes považovat za úzce specializovanou na terčovou střelbu a případný lov škodné. Její konstrukce je pro skryté nošení, pohotové užití a rychlou palbu vyloženě nevhodná, ačkoliv jde o opravdu krásnou zbraň.
 

Nadějněji by mohly vypadat pětiranové minirevolvery firmy North American Arms (NAA). Jejich společnou nevýhodou je ovšem opět pouze jednočinná (SA) spoušť a také poměrně vysoká cena. V nejmenších modelech s hlavní kratší než 2" také jinak teoreticky výkonné střelivo nepodává dostatečné výkony - v ráži .22 LR se zde například dopadová energie pohybuje jen okolo 60 Joule a v ráži .22 WMR jen u 105 Joule, tedy zhruba u necelé poloviny ze svého tabulkového výkonu. Model se 4" hlavní by jistě mohl vypadat zajímavě, ovšem jednočinná spoušť přece jen není u "bojového" revolveru to pravé ořechové a cena těchto drobečků je s ohledem na jejich velkost opravdu dost vysoká (cca. 14 tisíc Kč), nehledě na to, že v našich obchodech jde prozatím spíše o kuriozitu.
 

Jedním z nejlepších dostupných malorážkových revolverů tak pravděpodobně zůstává Rossi Model 43 - celoocelový šestiranný revolver v ráži .22 LR s 3" hlavní. Firma která jej vyráběla sice již zanikla, ale s touto malou, kvalitně vyrobenou zbraní se je možné dodnes často setkávat v komisním prodeji. Obvyklá cena se pohybuje kolem 7 tisíc Kč, což je rozhodně lepší investice, než do přibližně stejně drahé nové zbraně ze zinkové slitiny, nebo do mnohem dražších obdobných revolverů od známé firmy Smith & Wesson. Tato celoocelová zbraň přitom velmi pravděpodobně bez jakékoliv úhony "přežije" i střelbu s vysoce výkonnými náboji .22 LR Stinger (z balistické hlavně: V0= 514 m/s, Ek0= 277 Joule).
 

Proč si však v vybrat malorážný revolver, který podobně výkonnými náboji jako je .22 LR Stinger či .22 WMR nestřílí, když jak už bylo řečeno hlavní výhody malorážné pistole (rychlou a přesnou palbu) malorážný revolver postrádá? Vyšší spolehlivost a pohotovost může být dobrým argumentem pro volbu revolveru, ovšem neospravedlňuje volbu ráže. Je si ovšem třeba uvědomit, že rychlost a přesnost střelby z revolveru je (stejně jako u všech zbraní) závislá především na intenzitě tréninku.

To že rychlost střelby z revolveru je obecně nižší než z pistole tedy neznamená, že by z revolveru nebylo možné střílet rychle. Jsou to právě exhibiční střelci z revolveru kteří nejvíce uchvacují publikum svou rychlostí. Známý je například rekord Eda McGivena z roku 1934, kdy během 4/10 vteřiny vypálil 5 ran do terče vzdáleného 4,5 metru, přičemž se všechny zásahy daly pokrýt hrací kartou. Pro necvičené ucho zní takováto série výstřelů jako jediná rána, ovšem ani to není hranice "bojové rychlosti střelby z revolveru" - Bill Oglesby například roku 1989 s jednočinným revolverem Ruger Blackhawk ráže .357 Magnum vystřelil pět ran do jediného terče za 0,25 vteřiny, pět různých terčů zasáhl za 0,87 vteřiny a pěti zásahů do tří terčů (2-1-2) zvládl za 0,65 sekundy. Jinými rekordy udivil Jerry Miculek rok 2001, kdy velkorážovými revolvery Smith & Wesson ráže .357 Magnum vystřelil 8 ran do jednoho terče za 1.00 sekundy, 8 ran do dvou terčů (do každého čtyři zásahy) za 1.06 s a 12 ran do jednoho terče (s přebitím) za 2,99 sekundy. Těžko sice lze předpokládat, že každý z nás bude takovým čarostřelcem, ovšem právě malorážný revolver dává k dosažení podobné rychlosti velmi dobré předpoklady, ať už vzhledem k nízkému zpětnému rázu či stejně nízké ceně munice a z ní vyplývající možnosti intenzivního ostrého trénigu.

Ani z hlediska přesnosti palby přitom kvalitní revolvery nepřicházejí zkrátka - při jednočinné střelbě mají dokonce navrch před obdobně kvalitními samonabíjecími pistolemi. Přesný jednočinný výstřel pochopitelně nejde příliš dohromady s rychlou střelbou, ale v určitých situacích může být doslova neocenitelný (střelba na částečně krytého nepřítele, výstražná střelba apod.). Inspirací nám z tohoto hlediska mohou být například rekordy Elmera M. Keitha (1899-1984) který při exhibicích zasahoval zbraní Colt SAA se 7 1/2 palcovou hlavní ráže .44 Special zcela běžně terče ve vzdálenosti 400 metrů. Není tedy žádný důvod proč by dobře cvičený střelec nemohl s odpovídajícím výcvikem z kvalitního malorážného revolveru velmi přesně střílet třeba na 50 metrů. I tuto zbraň by zkrátka bylo velice nerozumné podceňovat.